Úvodem
Dne 12.května 1988 vyhlásil odbor kultury Okresního národního výboru v Jičíně okresní kolo IV. celonárodní soutěže kronikářů. Na základě této výzvy přihlásil jsem se do soutěže, abych podchytil a připomněl dnešní i budoucí generaci vznik a rozvoj požární ochrany v naší obci. Potřebný materiál ke své práci jsem čerpal z obecní kroniky, ze zápisníku o schůzích základní organizace Svazu požární ochrany a ze vzpomínek občanů, kteří od svého mládí byli požárníky a požární ochranu všestranně podporovali.
Josef Černý, kronikář,
Osek č.p.13.
Vznik a rozvoj požární ochrany v Oseku
Původní stavení a hospodářské budovy v naší obci Vosek (dřívější název) byly dřevěné roubené, kryté slaměnými došky, později šindelem s roubenými tak zvanými studenými komíny, ve kterých se kouř dochlazoval než vycházel nad střechu. Obytné domy byly přízemní nebo jednopatrové s pavlačí (typicky soboteckého rázu). K topení se používalo dřevo z nedalekých lesů, které skýtaly bohaté zásoby palivového i užitkového dříví. V místnostech se svítilo smolnými loučemi, které společně s bleskem byly příčinami častých požárů – ohňů. Jejich zdolávání bylo prováděno pouze sousedskou svépomocí. Za účelem zabránění vzniku ohňů byl v naší obci již v roce 1826 ustanoven ponocný Jan Ulrych, který po celý rok, v létě do třech a v zimě do čtyř hodin ranních procházel vesnicí a v případě požáru budil sousedy ke zdolání ohně. Koncem devatenáctého století se stavějí již první obytná staven z kamene a cihel s průleznými cihlovými komíny, pokrytá železnobrodskou břidlicí.
V roce 1870 ves Vosek, patřící pod správu Soboteckou byla od Sobotky oddělena a prohlášena za samostatnou obec. Volí si svůj obecní výbor, který řídí a spravuje obecní záležitosti. Mimo jiné k ochraně před požáry a k jejich zdolávání zakupuje potřebné hasící nářadí jako železné háky na bidlech ke strhávání střech a krovů, pytlové plácačky na udušení ohně a plátěná vědra na řetězovou dopravu vody k ohni. Později k tomuto nářadí bylo zakoupeno první pístové ruční vědrové čerpadlo (berlovka).
To byly začátky požární ochrany v obci. Avšak k organizovanému založení hasičského sboru dochází až v roce 1900. Členy sboru se stávají muži naší obce. Obec Vosek u příležitosti založení sboru nakupuje pojezdovou ruční hasící stříkačku s příslušenstvím, se kterou členové pilně cvičí a činí přípravy na slavnostní svěcení této stříkačky a veřejné vystoupení, které se koná 15. července 1900 na návsi před nově upraveným rybníčkem. Při této příležitosti byly též vydány pamětní medaile.
V roce 1903 byla pro stříkačku nákladem obce postavena na návsi hasičská zbrojnice společně s obecní váhou.
Nově založený hasičský sbor prodělává první velkou zatěžkávací zkoušku dne 28. září 1907, kdy kolem třetí hodiny odpolední vznikl v č.p. 21 oheň, založený nezletilými dětmi. Při panujícím velmi suchém období a jihovýchodním větru oheň se velmi rychle šířil a do večera téhož dne lehlo popelem 18 čísel popisných a k tomu i hospodářské budovy. Při požáru byla vyčerpána všechna voda z rybníčku, potoka a ze studní. Shořelo mnoho hospodářských zvířat a drůbeže v těchto číslech popisných:
Č.p. Majitel
17 Václav Folprecht
18 František Hofman
19 Bohumil Janků
20 Matěj Macoun
21 František Bernat
22 František Hůlka
23 Václav Zejbrlík
24 Matěj Folprecht
25 Josef Ort
26 Václav Jirků
27 Josef Jirků
28 Josef Balák
31 Václav Folprecht
32 Václav Antoň
33 Václav Jirků
35 Jan Macoun
36 Jan Volf
37 Josef Havlík
Škoda způsobená požárem byla odhadnuta na částku 400.000,- K. Ještě téhož a následujícího roku byla všechna stavení včetně hospodářských budov postavena nová – zděná.
Dne 14. července 1912 se koná v naší obci župní sjezd sborů dobrovolných hasičů Sobotecké župy Maštálkovy. za hojné účasti sborů ze širokého okolí a za početné účasti občanů.
Dne 4. července 1913 vznikl požár ve stodole č.p. 14 (Šimůnek), který se rozšířil též na další hospodářské budovy a domovní stavení. Plameny pohltily i sousední stavení č.p. 15 (Boček) a chlév. Vše shořelo do základů. K ohni se tehdy sjelo 15 hasičských sborů mimo voseckého.
V období první světové války většina členů hasičského sboru narukovala na frontu a 10 z nich položilo své životy na různých bojištích. Byli to tito naši spoluobčané:
Jméno Č.p. Padl
Josef Antoň 32 3.5.1915
Bohumil Jirků 48 11.6.1915
Václav Šimůnek 15 27.6.1915
Václav Bareš 50 7.12.1915
Ladislav Macoun 2 8.12.1915
František Lamr 42 8.8.1916
Jan Kučera 29 10.11.1916
František Pažout 40 ? 1916
Josef Lamr 42 7.7.1917
Josef Kořínek 44 19.7.1918 (legionář)
Dne 7. listopadu 1918 ve večerních hodinách uspořádal hasičský sbor slavnost, na počest vzniku samostatného československého státu a osvobození naší vlasti z 300leté habsburské poroby, za velké účasti místních i přespolních občanů. Šlo se v průvodu s hudbou od požární zbrojnice k „Topolům“, kde byly na hranici spáleny pozůstatky po rakousko-uherské říši. Slavnostní projev přednesl starosta obce Josef Macoun.
V roce 1923 z rozhodnutí ministerstva vnitra je obec Vosek přejmenována na Osek. a tím se mění i název našeho sboru na – Hasičský sbor Osek. Rovněž dochází ke zřízení zemského hasičského svazu, jemuž je i naše jednotka, spadající pod župu Soboteckou, podřízena.
Dne 30. června 1929 obec Osecká slavnostním způsobem odhalila pomník svým padlým občanům (členům hasičského sboru) v první světové válce s tímto nápisem:
„Na věčnou paměť obětem světové války obce Oseka“
1914 – 1918
V místním hasičském sboru panuje dobrá pohoda a zájem o cvičení je značný. Jednotka se zúčastňuje řady sjezdů – ve Vesci, Střehomi, Dlouhé Lhotě, Dolním Bousově. Po sjezdu ve Střehomi dne 7. července 1929, kde byly poprvé předvedeny ukázky výkonnosti motorových stříkaček ze Svijan a Všeně u Turnova, vznikla mezi našimi hasiči myšlenka pořídit si vlastní motorovou stříkačku pro zvýšení pohotovosti sboru a tím i k lepšímu zabezpečení naší i okolních obcí při likvidování požárů. Za tím účelem bylo zahájeno jednání s panem řídícím učitelem Brázdou, Zemským hasičským dozorcem a panem Františkem Ortem ze Střehomi, členem České zemské hasičské jednoty v Praze. Oba funkcionáři tuto naši myšlenku podporovali a slíbili přímluvu v Praze ohledně finanční podpory. Výsledek byl kladný. Proto mohly být navázány styky s firmou Ing. B.Ebert, továrna motorových stříkaček Praha VIII a v lednu 1930 byla koupě motorové stříkačky pro hasičský sbor Osek za přítomnosti zástupců obce sjednána. Při jednání Ing. B. Ebert sám vysvětlil princip a seřízení čerpadla a přednosti jeho systému. Jedná se o dvoukolovou motorovou stříkačku systém Ing. Ebert s motorem čtyřválcovým 26/28 HP o výkonu 1000/1200 litrů vody za minutu, na kolech lafetových dřevo-železných. K vybavení patřilo 12 dílů hadic a další příslušenství, vše za cenu Kčs 36.000,- . Obec zapůjčila hasičskému sboru bezúročně Kčs 22.000,- a zbylých Kčs 14.000,- bylo splaceno první subvencí, přiznanou Českou zemskou hasičskou jednotou v Praze. Začátkem června byla stříkačka dopravena do Oseka. Po krátkém výcviku mužstva s obsluhou stroje byla v neděli svatodušní 8. června 1930 konána hasičská slavnost při příležitosti třicetiletého trvání sboru v Oseku a první veřejné vystoupení a cvičení s motorovou stříkačkou. Cvičilo se u rybníčka na zahradě p. Brixího č.p.7. Po slavnosti se tančilo při dechové hudbě p. Janků ze Sobotky na návsi na velké dupandě. Druhý den se konala zkouška stříkačky na větší vzdálenost a sice z Brixovy zahrady ke kostelu a domků nad kostelem. Výkonnost stroje byla velmi dobrá. Z výtěžku slavnosti si sbor zakoupil za Kčs 700,- pérový valník pro dopravu hadic a mužstva.
V témže roce byl budován městem Sobotkou vodovod z „Rašovce“ přes naší obec. Při této stavbě byly v naší obci zabudovány 3 nadzemní hydranty, které slouží k dodávce vody při zdolávání požárů.
Původní ruční stříkačku s příslušenstvím prodala obec Osek dne 3. května 1931 obci Srbsko na Mnichovohradištsku za cenu Kčs 4.000,- .
V ranních hodinách dne 3. května 1933 vypukl oheň ve Spyšové v usedlosti p. Šouty a hned se přenesl na 2 sousední stavení p. Macouna a p. Folprechta. Dřevěná stavení, pokrytá většinou došky, lehla téměř do základu popelem. Při tomto požáru úspěšně pracovala i naše motorová stříkačka. Dodávala nepřetržitě 2 hodiny vodu dvěma proudy a společně s dalšími 6 sbory zabránila rozšíření požáru na další stavení. V témže roce byla opravena hasičská zbrojnice. Na podlahu položeny cihly a na strop přibita prkna a to vše nákladem Kčs 446,50 (cement, písek, cihly, prkna, hřebiky, práce – cihly byly zdarma).
V roce 1934 byla hasičská zbrojnice pokryta pálenými taškami. Dne 3. května 1934 odpoledne zasahoval náš sbor s motorovou stříkačkou při zdolávání požáru Pavlíčkovy stodoly v Ošťovicích a na podzim 4. října při požáru obytného stavení a chlévů pana Mikuláška ve Kdanicích č.p. 4. Plameny se přenesly i na 2 sousední usedlosti Fr. Koťátky č.p. 3, kde shořely všechny budovy a V. Folprechta č.p. 10, kde shořely chlévy a špýchar. Osecký sbor se dostavil k ohni jako druhý po místním sboru a jeho přičiněním bylo zabráněno dalšímu šíření požáru. Ještě druhý den odpoledne byla na žádost místních hasičů dopravena na požářiště ve Kdanicích naše motorová stříkačka, aby požár zlikvidovala. Při jízdě do Kdanic se cestou rozsypalo kolo u valníku. Přesto se místo dojelo po třech kolech. Správa vozu a kola stála Kčs 450,- a kdanickou obcí bylo za spotřebované pohonné hmoty poukázáno Kčs 100,- .
Dne 14. července 1935 zúčastnil se hasičský sbor Osek veřejného námětového cvičení v Podkosti. Při předpokládaném požáru hradu Kost, způsobeným bleskem, se cvičení zúčastnilo 11 sborů. Osecký stroj byl umístěn u rybníka pod hradem, hadice nataženy přes hradby na druhé nádvoří a vrhal vodu až na střechu věže do výšky 75 metrů od rybníka.
29. června 1937 provedl dozorce České zemské hasičské jednoty Josef Roudný ze Slatin prověrku činnosti hasičského sboru v Oseku. Vyzkoušena byla motorová stříkačka a hydranty v obci. Prohlédl si uskladněné hasičské potřeny, jednatelskou a pokladní knihu. Zjistil, že sbor má 44 členů činných a 19 přispívajících, vlastní motorovou stříkačku s příslušenstvím, t.j. valníkový vůz, 280 metrů hadic, 2 proudnice, 2 redukce, dvoják, vodní koš, klíče k hydrantům, berlovou stříkačku, 2 žebříky, krumpáče a lopaty. V zápise uvedl, že sbor koná řádně své poslání a že subvence ze zemského věcného fondu jsou, ve prospěch ochrany majetku občanů před požárem, plně využity.
Rok 1938 je rokem příprav k druhé světové válce, která skutečně začíná 2. září 1939 vpádem německých vojsk do Polska. Toto smutné a těžké období končí v květnu 1945 porážkou Německa a jeho spojenců Rudou armádou sovětského svazu.
Po druhé světové válce začíná v osvobozené vlasti další etapa rozvoje našeho národního hospodářství, zničeného za okupace. A do této výstavby se zapojují všichni občané i organizace. Mezi nimi i hasičské sbory na vesnicích. I náš sbor pokračuje ve své dobré práci náborem nových členů, kterých je ke konci roku 1947 celkem 47 členů. Pro rozšíření znalostí členů se odbíral časopis „Hasičské rozhledy“, který později vychází pod názvem „Požární ochrana“. Ani kultura nezůstala stranou. Na zřízení místního rozhlasu hasičský sbor přispěl Místnímu národnímu výboru částkou Kčs 2.000,- . Během roku se pořádaly taneční zábavy v „dolení“ hospodě a to Hasičský bál vždy 6. ledna (svátek), hasičská merenda, poutní taneční zábava 15.srpna (svátek) a druhou neděli v listopadu posvícenská zábava.
Po volbách v roce 1948 byla naše obec začleněna do okresu Mnichovo Hradiště, kraj liberecký.
V roce 1951 nastává změna názvu. Hasičský sbor se mění na místní jednotu českého hasičstva a od roku 1954 nastává reorganizace českého hasičstva na Český svaz požární ochrany. Činný požární sbor je výkonným orgánem místního národního výboru v protipožární ochraně.
V roce 1956 byla nám přidělena nová motorová stříkačka DS 16 a vyřazený vojenský automobil značky „Horch“, osmiválec, ve kterém po úpravě sedaček sedělo 9 členů soutěžního družstva a hadice a ještě zapojena stříkačka. Tímto způsobem se jezdilo na soutěže i k požárům. Před tím se používalo traktoru a valníku Jednotného zemědělského družstva. Ze začátku se jezdívalo k ohni s koňmi. Dosavadní motorová stříkačka od firmy Ebert byla předána do Skyšic. Ke konci roku 1956 má místní jednota 57 členů. Členové se plně zapojují do výcviku s požární technikou a každoročně se zúčastňují okrskové a potom okresní soutěže požárních družstev okresu Mnichovo Hradiště jako Březina, Bakov nad Jizerou, Žďár, Mohelnice, Mladějov. Kromě výcviku zapojují se požárníci do veřejně prospěšných prací na úpravě obce, pomáhají Jednotnému zemědělskému družstvu při špičkových zemědělských pracích a v zimním období se věnují kultuře. Kromě tanečních zábav pořádají též estrády, se kterými zajíždějí do Markvartic a Žerčic a divadelní představení od J.V. Klicpery „Zlatý jelen“, které se hrálo dvakrát v Oseku a jednou v Příchvoji. Místní jednota pořádá pro své členy a jejich rodinné příslušníky zájezdy do divadel (Karlín, Nusle, Kolín, Národní divadlo) dále výlety na Sněžku, Slapy a Konopiště, Česko-saské Švýcarsko, Lidice, Karlštejn, Křivoklát, Frýdlant, Hejnice.
Od roku 1960 byla naše obec opět přičleněna k okresu Jičín a tím i místní jednota požárníků pod Okresní výbor svazu požární ochrany Jičín. I po této změně místní požárníci rozšiřují členskou základnu náborem nových mladých členů, kteří se zapojují do soutěží požárních družstev a provádějí pravidelnou prevenci.
V roce 1966 po vítězství v okrskové soutěži v Příchvoji požární družstvo mužů postoupilo do okresního kola, které se konalo v Libuni. Družstvo, ve složení Černý Josef (velitel), Řehák Miroslav ml., Najman Miloslav, Nejedlý Miroslav, Řehák Jaroslav, Havlík Jaroslav, Kunst Jaroslav, Najman Jiří, a Černý Jiří (strojník), se umístilo v rámci okresu na druhém místě. Okresní soutěže jsme se zúčastnili ještě na Pecce a v Mladějově.
V letech 1962 – 1964 mladí požárníci se zapojili do soutěže o nejlepší žňovou hlídku mládeže v okrese Jičín, vyhlášené Okresním výborem svazu požární ochrany a Státní pojišťovnou. Družstvo, složené z malých školáků pod vedením Jaroslava Kunsta ml., bylo velmi úspěšné. V roce 1962 byli mladí nejlepší a za 1. místo získali stan, v roce 1963 získali soupravu na odbíjenou a stolní tenis, v roce 1964 věcné ceny (knihy) od Státní spořitelny.
Místní požárníci, kromě svých základních povinností v požární ochraně, se velmi účinně a kolektivně zapojují od roku 1960 do budovatelských a zvelebovacích akcí v obci. V roce 1960 pro výstavbu sušáku hadic přivezli traktorem od Mohelnice 2 vyřazené železné elektrické sloupy a z nich v roce 1961 postavili sušák. V roce 1963 bylo požární vozidlo Horch vyřazeno z provozu následkem prasknutí ojnice a proražení bloku. Jelikož nebyly náhradní díly, bylo auto odvezeno do Sběrných surovin. K požárům a na soutěže se jezdilo traktorem. Požární sbor pro své členy zakupuje vycházkové stejnokroje (1964 – 6 ks, 1974 – 10ks a dalších 10 ks zakoupil Místní národní výbor). Rovněž požární družstva jsou v roce 1969 vybavena novými pracovními stejnokroji, novými plechovými šatními skříňkami a hadicemi.
Za vydatné pomoci požárníků bylo pokračováno v další výstavbě: autobusová čekárna (1965), požární nádrž (1970 – 1971), Prodejna potravin (1971 – 1972), oprava hřbitovní zdi (1974 – 1975), kanalizace 500 běžných metrů (1976), chodníky 500 metrů (1977 – 1978), sociální zařízení při pohostinství (1981 – 1982), rekonstrukce celé budovy pohostinství (1984 – 1985).
V roce 1985 byla zrušena základní organizace svazu požární ochrany ve Kdanicích pro nečinnost a 9 členů této organizace přestoupilo mezi požárníky do Oseka, čímž počet členů základní organizace v Oseku dosáhl počtu 80 členů.
Dnem 1. července 1985, na návrh nadřízených orgánů, dochází ke sloučení naší obce s městem Sobotkou. V Oseku vzniká Občanský výbor a spolu s ním zůstávají v obci všechny společenské organizace, včetně požární ochrany.
Při hodnocení činnosti požárníků v Oseku od jejího založení v roce 1900 až do roku 1985, zjišťujeme, že o rozvoj požární ochrany se zasloužily tři generace. První byla v letech 1900 – 1918, druhá 1919 – 1945 a třetí od roku 1946 do 1985. Od tohoto roku nastupuje další mladá směna. Při této příležitosti nutno vzpomenout jména těch občanů, kteří v uvedených etapách v požární ochraně aktivně pracovali a přispěli k jejímu rozšíření.
1900 – 1918:
Václav Folprecht č.p. 31, Jan Šimůnek č.p. 6, Jindřich Švorc č.p. 7, Josef Havlík č.p. 10, Josef Balák č.p. 28, Josef Bartoň č.p. 30.
1919 – 1945:
Jan Macoun č.p. 31, Václav Macoun č.p. 5, Václav Brixí č.p. 7, Oldřich Macoun č.p. 2, Josef Černý č.p. 31, Josef Lamr č.p. 48, Josef Jirků č.p. 37, Jaroslav Kučera č.p. 29.
1946 – 1985:
Předseda
Václav Macoun č.p. 5 (1946 – 1950)
Josef Lamr č.p. 28 (1951 – 1954)
Jaroslav Folprecht č.p. 3 (1955 – 1969)
Josef Balvan č.p. 47 (1970 – 1973)
Václav Macoun č.p. 1 (1974 – dosud)
Velitel
Josef Jirků č.p. 37 (1946 – 1954)
Josef Černý č.p. 13 (1955 – 1965)
Jiří Černý č.p. 31 (1966 – 1985)
Jednatel
František Macoun č.p. 5, prof. Stanislav Balcar č.p. 36, Jaroslav Mocák ml. č.p. 33.
Strojník
Miroslav Řehák st. č.p. 20, Miroslav Nejedlý č.p. 7, Jaroslav Folprecht ml. č.p. 3.
Zastoupení místních požárníků ve vyšších orgánech:
Václav Brixí č.p. 7
okrskový velitel (1930 – 1938)
Josef Černý č.p. 13
člen okresního výboru SPO (1962 – dosud)
člen ústředního výboru (1964 – 1968)
Závěrem je zapotřebí, jmenovaným i všem ostatním požárníkům poděkovat za jejich obětavost, lásku, oddanost a věrnost. Vždyť v tomto 85tiletém období trvání požární ochrany, kterým bylo třeba projít, nebyly to jen oslavy, sjezdy a slavnostní schůze, ale vyskytovaly se i překážky a problémy se zajišťováním finančních prostředků na nákup výzbroje a výstroje. Přesto však hasičská myšlenka pomáhat jeden druhému ve chvílích nejtěžších přetrvala a přetrvává dosud. A tuto tradici je nutné i nadále zachovat, rozvíjet a předávat ji jako štafetový kolík dalším, po nás přicházejícím generacím.
V Oseku, duben 1989.
Zpracoval: Josef Černý, kronikář
Osek č.p. 13